Obsahuje texty: Zažít boxové Vánoce • Kolik stojí kniha? • 10 zajímavostí o Xiran Jay Zhao • A přece se točí • Rozhovor s Lenou Valenovou o připravovaném filmu Cool Girl! • Práce na zámku jako inspirace • Proč ve svých knihách dávám přednost českému prostředí
ÚVODNÍK
Zažít boxové Vánoce
Zatímco většina lidí v posledních dnech tráví čas posloucháním koled, pečením cukroví a balením dárků, my v redakci posloucháme playlist ke knize Stačí mávnout křídly, sepisujeme objednávky a připravujeme se na to, jak se o víkendu pustíme do balení druhého YA čtu boxu. I když je to dlouhá a úmorná práce, vlastně se na to neskutečně těšíme – těch několik dní, které strávíme zavaleni kartonovými krabicemi a s prsty ulepenými od izolepy, budou takovým neoficiálním zakončením několikaměsíční dřiny a snažení udělat knihu a box co nejlepší.
Na knize jsme začali pracovat už v březnu, kdy nám autorka svoji knihu poprvé představila. Zamilovali jsme si hlavní hrdiny, kteří v příběhu projdou obrovským vývojem, osobitý styl vyprávění, jenž velmi věrně reflektuje pocity hlavní hrdinky, která bojuje se svými vnitřními démony, ale především hlavní poselství knihy – díky němu jsme věděli, že tohle je kniha, kterou chceme vydat. Po podpisu smlouvy o dva týdny později začala práce na osnově a ladila se jak struktura knihy, tak detaily. Redakce textu probíhala až do srpna, kdy jej poprvé do rukou dostali betačtenáři. Kromě toho se začalo pracovat na vizuálu (vzniklo asi 50 návrhů obálky, ty Vám také jednou ukážeme), grafice vnitřních stran, ilustracích a dalších předmětech do boxu. Na podzim už deadliny klepaly na dveře, proběhla sazba, další kolo redakce, poslední korektura, a zatímco jsme čekali na vyrobení knihy, vymýšlela se bonusová brožurka, vůně a barva svíčky (tady jsme také měli asi 15 návrhů) a řešily se další a další drobnosti, aby se box mohl co nejvíce přiblížit tomu, co jsme si vysnili. A i proto se nemůžeme dočkat, až ho uvidíme na vlastní oči – kompletní, zabalený a připravený k odeslání čtenáři, kterému (doufejme) udělá radost.
Moc se těšíme, co na knihu a box řeknete, protože Vaše reakce jsou naší největší odměnou, a moc děkujeme, že díky Vám můžeme mít letos dvoje Vánoce – jedny tradiční a jedny boxové.
Míša za redakci YA čtu
Kolik stojí kniha?
napsala Eliška Procházková, redaktorka @ya.ctu
Přemýšleli jste někdy o tom, kolik stojí kniha? A teď nemyslím, kolik stojí jedna určitá kniha v knihkupectví, ale kolik stojí její vydání? Jak drahá jsou práva, tisk, redakce, distribuce? Kolik jde z každé knihy korun autorovi, knihkupci, nakladateli? Vzpomínám si, že než jsem začala pracovat jako redaktorka, také jsem o tom příliš představu neměla, a vlastně mě dost překvapilo, jak to je. Pokud vás to také zajímá, pojďme společně vydat jednu fiktivní knihu*. :)
Na úplný začátek si knihu pro lepší orientaci pojmenujeme, zvolíme třeba název Eliščina báječná dobrodružství, a rozhodneme se, že bychom ji chtěli prodávat v knihkupectvích za 400 Kč (to je doporučená maloobchodní cena). Z této částky musíme zaplatit úplně vše: její "výrobu" v širokém slova smyslu (honorář pro autora, redakci, sazbu, obálku, korekturu a především tisk), distribuci (dodání čtenáři) a také propagaci (neboť kniha, o které nikdo neví, se samozřejmě neprodává).
Jako první z ceny 400 Kč musíme odkrojit DPH (daň z přidané hodnoty), která je u knih 10 %, rázem nám tedy na zaplacení všeho ostatního zbývá 360 Kč. Distributor, tedy osoba, která zajišťuje, že se hotová kniha dostane ke svému zákazníkovi, si také o svoji odměnu říká v procentech, a právě tady možná přijde první šok; distribuce již hotové knihy totiž stojí kolem 60 % z ceny. Aby se tedy jeden výtisk Eliščiných báječných dobrodružství dostal na police knihkupectví, stojí to 240 Kč. To se na první pohled může zdát jako obrovská částka – a ano, je – na druhou stranu se z těchto peněz musí zaplatit jak činnost distributora, tak odměna pro knihkupectví nebo e-shop, který knihu prodá a doručí čtenáři – peníze padnou na skladování, platy zaměstnanců distributora a knihkupectví, dopravu knih na požadované místo, logistiku, prodejní prostory atd. I z tohoto důvodu si internetové obchody zpravidla mohou dovolit poskytnout větší slevu než kamenná knihkupectví, která musí kromě skladů platit také prodejní prostory, elektřinu a jednotlivé prodejce. Zatímco kamenné obchody opravdu potřebují celých 240 Kč, aby se udržely nad vodou, e-shopu často z knihy stačí 160 Kč, a může si tak dovolit dát slevu i 80 Kč, tedy 20 %.
Po zaplacení DPH a distribuce nám tedy zbývá pouhých 120 Kč na "výrobu" knihy – Eliščina báječná dobrodružství sice už zvládneme prodat, ale ještě je nemáme napsaná, ani připravená do tisku a vyrobená. Autorovi knihy náleží odměna kolem 10 % z celkové ceny knihy (vždy záleží na tom, zda autor už předtím něco napsal, jak dobře se to prodávalo – bestsellerový autor bude mít zpravidla více než 10 %, naopak autor prvotiny méně). Pokud tedy zaplatíme autorovi, zbývá nám 80 Kč z každého výtisku, abychom zaplatili redaktora, sazeče, autora obálky, korektora, tisk a samozřejmě i marketing. Jestliže by tedy náklad knihy byl 2 000 ks a ten se celý vyprodal (což je nepravděpodobné), bylo by to 160 000 Kč, které nám zbydou na výrobu knihy. Z té je vždy nejdražší tisk.
Pokud by Eliščina báječná dobrodružství vycházela v roce 2019 a měla by kolem 400 stran, tisk 2 000 ks v pevné vazbě by mohl stát cca 80 000 Kč. Na všechno ostatní by pak zbylo také 80 000 Kč, což už je částka, která je u většiny knih dostačující, aby příběh získal řádnou péči po textové i grafické stránce. Problém ovšem je, že od roku 2019 se toho hodně změnilo – ceny stouply a byla papírová krize.
To mělo za následek, že tisk 2000 ks by dnes nestál 80 000 Kč, ale dvojnásobek, tedy 160 000 Kč (pro orientační ceny tisku si můžete vyzkoušet kalkulačku Expresty). A tím se dostáváme i k důvodu, proč se aktuálně knihy tolik zdražují – jestliže se na tisk vynaloží celých 20 %, které zbyly na výrobu knihy, nemáme z čeho zaplatit redakci, obálku, sazbu, korekturu, natož ilustrátora, pokud by v knize měly být ilustrace – na to stále potřebujeme těch 80 000 Kč (pokud ne více). Na výrobu jedné knihy je najednou potřeba 120 Kč místo původních 80 Kč, a je to právě těch 120 Kč, které musí tvořit 20 % celkové ceny, neboť všechny ostatní částky jsou udávány v procentech. Najednou tedy kniha, která by v roce 2019 stála 400 Kč, stojí 600 Kč.
Nikdo z nás, kdo pracuje v knižním sektoru, opravdu nechce, aby knihy byly drahé, neboť čím jsou dražší, tím méně lidí si je koupí. Proto většina nakladatelů nejspíše zasedne ke stolu a bude přemýšlet, na čem by se dalo ušetřit, aby kniha mohla stát méně. Jako první se přirozeně nabízí snížit náklady na tisk (protože tím se nezmění kvalita textu). Levnější papír, méně zušlechťování (zlaté písmo, barevná ořízka), žádný přebal, paperback místo hardbacku. Levnější obálka. Jenže je problém, pokud ani to nestačí – to už se totiž musí zasáhnout do textu. Levnější sazba, horší korektura, vypuštění editace textu... Ačkoliv většina nakladatelů ustoupí, pokud jde o provedení knihy, věřím, že málokdo bude ochoten vypustit korekturu nebo redakci, a proto i když se všichni snaží šetřit na nákladech, co jen to jde, cena knih, stejně jako cena úplně všeho, se nevyhnutelně zvyšovat musí.
Jelikož jsou Eliščina báječná dobrodružství knihou fiktivní, nemusí nás mrzet, že kvůli zvyšování cen vůbec nevyjdou. Do knihkupectví ovšem aktuálně míří spoustu skutečných knížek, nad kterými autoři, redaktoři, grafici, ilustrátoři, sazeči, korektoři a další strávili dny, ne-li měsíce práce, a byla by škoda, kdyby byly jejich poslední. Až se tedy budete příště procházet v knihkupectví a říkat si, že je nějaký titul příliš drahý, zkuste si vzpomenout, kolik doopravdy stojí kniha.
*Upozornění: Všechny částky v článku jsou přibližné a celý proces naceňování je značně zjednodušen.
Pro srovnání si přečtěte příspěvek Kateřiny Šardické (autorka Zmizení Sáry Lindertové a Noci běsů, redaktorka nakladatelství Host).
Bavil vás tento článek o "zákulisí" vydávání knih? Chtěli byste další? Pokud máte nějaký nápad, o čem bychom měli napsat, ozvěte se nám na info@yactu.cz
10 zajímavostí o Xiran Jay Zhao
napsala Michaela Macáková, šéfredaktorka @ya.ctu
V říjnu vydalo nakladatelství Yoli sci-fi/fantasy román Železná vdova. Ten vypráví příběh chudé dívky Wu Ce-tchien žijící v dystopickém světě zmítaném válkou, která se rozhodne narukovat do armády, aby pomstila svoji sestru. Přitom zjišťuje, že společnost jí celé dětství lhala; dívky totiž také dokážou ovládat moderní válečné stroje, a některé i mnohem lépe než muži. Xiran Jay Zhao, autoři* tohoto oceňovaného románu, v listopadu navštívili Prahu a na besedě o sobě a jejich knižní novince prozradili několik zajímavostí.
- Xiran Jay Zhao se narodili v Číně, a i když se Železná vdova překládá po celém světě, v Číně nevyšla (a kvůli některým tématům v knize nejspíš v komunistické zemi ani nikdy nevyjde).
- Pro svět Železné vdovy byla největší inspirací čínská historie a lidová kultura, která se v příběhu mísí s moderními technologiemi.
- Xiran Jay Zhao vystudovali biochemii, ale se smíchem přiznávají, že jejich příběhy jsou spíše založené na fantazii než na skutečných vědeckých poznatcích.
- Železná vdova dosáhla první příčky v seznamu New York Times bestsellerů.
- Rukopis Železné vdovy původně odmítlo každé větší americké nakladatelství, až nakonec práva koupilo menší nakladatelství v Kanadě.
- Na oficiální autorské fotce v knize mají Xiran Jay Zhao kombinézu s motivem krávy, neboť před lety slíbili přátelům, že pokud jim někdy vyjde kniha, vyfotí se právě v tomto oblečku.
- Železná vdova měla původně být trilogie, ovšem kanadský nakladatel je přesvědčil, aby ze série udělali duologii. Poté, co se kniha stala světovým bestsellerem, nakladatel prohlásil, že by to přeci jen měla být trilogie.
- Xiran Jay Zhao nečtou recenze na svoji knihu na Goodreads, ani na jiné databázi. Občas je to prý těžké, ale ví, že nejsou psány pro ně, ale pro ostatní čtenáře, a nemělo by to dobrý vliv na jejich psychiku a další psaní.
- Jejich největším spisovatelským vzorem je Laini Taylor, autorka Snílka neznámého.
- Xiran Jay Zhao sní o tom, že se jednou přestěhují do Evropy – rádi by žili v Paříži, ale nejdřív se prý musí zlepšit ve francouzštině.
*Xiran Jay Zhao se identifikuje jako nebinární, v textu je z tohoto důvodu užíván plurál.
Děkujeme nakladatelství Yoli za možnost zúčastnit se besedy.
A přece se točí
napsala Adéla Rosípalová, autorka románu Zlomky nekonečna a povídky [elen]a, která vyjde na jaře 2023 v naší sbírce povídek Recenzenti autory
Zvukotěsné studio, kniha na stole, dva mikrofony těsně přede mnou. Secesní síň, židlička na točitém schodišti, papír v rukou. Studentský klub v univerzitní knihovně, známé tváře z katedry, komínek z knih u gauče. Podobný gauč, zato mnohonásobně víc posluchačů, kniha na stole v duhové společnosti. Listopad v kostce.
V knižní komunitě se pohybuju skoro deset let. Začala jsem blogovat, když mi bylo třináct – takže v tom věku jsem samozřejmě snila o ohromné popularitě a spoustě spolupracích. Touha vidět ohromná čísla u pravidelných čtenářů, později u sledujících a srdíček, mě postupem času opustila a proměnila se v obyčejnou vášeň prostě sdílet to, co mě baví. A to se nezměnilo. Nezměnil se ostatně ani pásek na ruce na Humbooku, který letos přitom symbolizoval změnu největší.
Budu se tu trochu dojímat, jo? Můžeme to považovat za jakousi kompenzaci za to, jak mi chodí zprávy, že čtenáři u Zlomků brečí; tak teď budu brečet já. Psaní je totiž děsně asociální činnost, ale to už ostatně potvrdila spousta velkých jmen; obzvlášť to platí v dnešní době, kdy stačí rozkliknout internet, člověk prosedí pár hodin u klávesnice (plus minus podle toho, jak spolupracuje Word, jak starý máte notebook nebo jestli při rešerších používáte Explorer, tady to jsou slzy hněvu) a kniha je hotová. Pro asociály naprosto geniální, ne? A pak přijde jedno pozvání, druhé pozvání a asociál vykazující asociální činnost má najednou mluvit před lidmi a vrcholí to besedou a autogramiádou na naší největší YA akci. A přitom tam pořád pobíhá po stáncích, přesvědčuje se, že ty knihy už fakt nemá kam dávat, rozplývá se u Potterfanů a fotí se s dokonalými cosplayi. Jen si mezi tím odskočí i na vlastní besedu. Když někdo čte vaše příspěvky o knihách na sítích, je to trochu jiné kafe, než když vidíte plný sál, co přišel poslouchat, jak mluvíte o vlastní knize. (Tady to jsou trochu zoufalé slzy.) Byla jsem nervózní jako už dlouho ne. Ale pak se člověk rozhlédne, v jaké je společnosti, kdo sedí vedle a kdo kolem, s kým vtipkuje o psaní a čtení… a uvědomí si, že vlastně pořád dělá to samé. Že jsme pořád všichni lidi, které baví povídat si o tom, jak je baví číst. A o tom to je.
Se Zlomky přišel trochu zlom. Člověk o sobě pořád něco objevuje – třeba i to, že nakonec až takový asociál asi není. Svět se zjevně stále točí. Protože takovou radost, jakou jsem cítila, když za mnou na Humbooku chodili čtenáři pro podpis nebo si popovídat, ať už o knihách, nebo o studiu, když na mě v upozorněních vyskočí označení v příběhu na Instagramu, když mi přijde zpráva o tom, jak někdo čte Zlomky – takovou radost bych přála každému. (Tady to jsou slzy dojetí.)
Tak na hvězdy, které naslouchají… děkuju.
Rozhovor s Lenou Valenovou o připravovaném filmu Cool Girl!
připravila Michaela Macáková, šéfredaktorka @ya.ctu
Lena Valenová je česká autorka žijící v New Yorku, která již stihla napsat a vydat několik knih pro mládež. Mezi nejznámější tituly patří Bohemian Royals: Korunovace (Pointa, 2022) a Cool Girl! (Pointa, 2019), příběh tří dívek, které sní o vítězství v reality show. Právě ten se v roce 2023 dočká filmového zpracování. Premiéru bude mít na jaře, poté by film měl být dostupný na Netflixu. Autorky jsme se v souvislosti s plánovaným snímkem zeptali na několik otázek.
Když jste knihu Cool Girl! psala, napadlo vás, že z ní někdy bude film?
S myšlenkou na film jsem si pohrávala už při psaní první verze rukopisu. Na začátku roku 2021 jsem dokonce přepsala text do podoby scénáře s tím, že na něm budu posléze pracovat na pokročilém kurzu scenáristiky, na který jsem se chystala toho roku přihlásit. Chtěla jsem tak učinit alespoň malé krůčky k přiblížení se snu o filmovém zpracování. Zároveň jsem byla smířená s tím, že to bude trvat roky, než si takový sen splním.
Jak vás filmové studio oslovilo? Jaké jste z toho měla pocity? Věřila jste tomu, nebo jste měla pocit, že je to jen nějaký vtip?
V půlce roku 2021 mi přišel e-mail s dotazem, zda mě někdy napadla myšlenka zfilmovat Cool Girl!... To mě upřímně pobavilo. Odpověděla jsem, že napadla, a poslala jsem dotyčnému odkaz na knižní trailer, který jsem pár dní předtím umístila na YouTube. Tím to pro mě skončilo. K mému nemalému překvapení však následoval další e-mail už s konkrétní nabídkou. Tomu, že se to opravdu „děje“, jsem ale uvěřila až v momentě, kdy jsem se setkala s tvůrci při loňské návštěvě Prahy.
Podílela jste se na scénáři. Jak moc jste jako autorka předlohy mohla zasahovat do ostatních věcí (výběr obsazení apod.)?
Ano, podílela jsem se na scénáři a jsem za tuhle zkušenost nesmírně vděčná. Filmová verze se od té knižní samozřejmě v mnohém liší. Čtyři sta stran bohužel nelze namáčknout do požadovaného časového limitu. Filmový scénář má navíc svá specifika a další faktory, na které musíte brát při psaní ohled, obzvlášť pokud se počítá s distribucí do zahraničí. Co se týká hereckého obsazení, už při prvním rozhovoru mi producenti filmu řekli svou představu, koho by rádi obsadili do hlavních rolí Tiny, Marty a Anet. Po patnácti letech v zahraničí jsem si musela některá jména vygooglit. :) Zajímali se zároveň o moje preference týkající se představitelů jednotlivých rolí. Při psaní postav si ale téměř nikdy nepředstavuji konkrétní osoby (ani herce/zpěváky) a Cool Girl! nebyla výjimkou.
Kdo tedy bude ve filmu hrát? Jak moc jste s hereckým obsazením spokojená?
Z hereckého obsazení jsem naprosto nadšená. V hlavních rolích Tiny, Marty a Anet se představí tři velmi talentované debutující herečky: Anna Šulcová, Dominique Alagia a Kristýna Kotianová. Všechny se do svých rolí skvěle hodí. Ve filmu se objeví také řada zkušených českých herců. V rolích rodičů to jsou např. Sabina Laurinová, Kateřina Brožová, Jan Šťastný nebo Filip Blažek.
Film, podobně jako kniha, bude mít tři alternativní konce. Bude tedy překvapení, jaký konec na diváka v kině čeká, nebo to bude moci svým hlasováním ovlivnit? (Pozn. redakce: V knize čtenář dle výsledků krátkého testu sám volí, který konec knihy si přečte.)
Jaký konec uvidí diváci v kinech, bude pro ně samotné překvapením. Televizní diváci by měli mít možnost volby. V každém případě se neskutečně těším na výsledek a na reakce diváků i čtenářů. Byla jsem se podívat na natáčení a věřím, že film bude rozhodně stát za to.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se film vydaří dle vašich představ.
Práce na zámku jako inspirace
napsala Lucie Auzká, autorka románu Dotkni se hvězd
Když mě na jaře roku 2012 vzala moje učitelka dějepisu ze střední na jeden nejmenovaný hrad na Moravě, abych tam pomáhala při jedné z historických akcí pro veřejnost, neměla jsem tušení, že právě ten jediný den strávený v kulisách středověkého hradu ovlivní moji budoucnost. Poprvé jsem si tam vyzkoušela práci průvodkyně a doslova mě to nadchlo. Historii jsem měla vždycky ráda a památky mě přímo fascinovaly. Pohybovat se po stovky let staré budově, smět v jejích interiérech vstoupit za provazy, kam může jen průvodce, a dotknout se starých knih v knihovně nebo se se vší opatrností posadit na barokní kanape bylo jako splněný sen. Splněný sen, kterého jsem se nehodlala po jediném dnu vzdát. Hned následujícího roku jsem se tedy přihlásila jako brigádnice na nedaleký zámek, a tím začala dlouhá etapa mého života, kdy má práce byla koníčkem a můj koníček prací.
Zámecké prostředí a všechno s ním spojené pro mě zpočátku bylo něčím naprosto vzrušujícím. Každá maličkost mě dokázala nadchnout a měla jsem pocit, že prožívám něco jedinečného. Jelikož jsem to všechno chtěla nějak uchovat, začala jsem si poprvé v životě psát deník. Do něj jsem zaznamenávala veškeré poznatky ze zámeckého prostředí, které mi přišly alespoň trochu zajímavé – vtipné zážitky „ze zákulisí“ i z prohlídek, okamžiky, které bych raději nezažila, i zkušenosti, které by se mi jednou mohly hodit.
Můj deník se mnou cestoval z památky na památku. Všude, kde jsem působila, jsem do něj sbírala zážitky. Nepřestala jsem si ho vést ani v době, kdy jsem z pozice brigádnice přešla k práci v památkové péči na plný úvazek a kdy v něm stále častěji přibývaly záznamy týkající se i jiných zámeckých činností, než bylo provázení návštěvníků. Tušila jsem, že mi tyto zápisky jednou budou skvělou inspirací.
A mé tušení bylo správné!
Když jsem začala psát knihu Dotkni se hvězd, hned od začátku jsem věděla, že chci celý děj zasadit do prostředí, které důvěrně znám. Zároveň jsem chtěla, aby vybrané prostředí bylo alespoň trochu originální, takže volba padla na zámek. Tím pádem bylo načase sáhnout po mém starém dobrém deníku a nechat některé zážitky prostřednictvím hlavních hrdinů znovu ožít.
Plně doufám, že díky vlastním zkušenostem, které jsem při své dlouholeté praxi na památkách nasbírala, se mi v knize povedlo vytvořit věrohodné místo, kde se příběh odehrává, a nabídnout tak čtenářům kromě romantiky i malé nahlédnutí do života a práce na českých historických památkách.
Proč ve svých knihách dávám přednost českému prostředí
napsala Michaela Dopitová, autorka románu Křídla vážky
Když jsem ještě chodila na střední, psala jsem převážně knihy odehrávající se v Anglii. Sama už ani nevím proč. Možná mi přišlo české prostřední nezajímavé, možná jsem byla jen příliš zvyklá číst překladovou literaturu. Když jsem před pár lety odletěla na tři měsíce do Londýna jako au pair, uvědomila jsem si, jak moc má kultura, ve které jsem byla odmalička vychovávána, vliv na to, jaká jsem. Vyprávěla jsem své hostující rodině o našich zvycích, tradicích, o tom, jací Češi vlastně jsou, a začala být na tu naši malou zemi mnohem víc pyšná.
Vždy mi bylo líto, že nevychází víc českých autorů, a po mém návratu mě ještě navíc mrzelo, že jen malá hrstka z nich zachycuje na stránkách svých knih naše prostředí. V tu chvíli jsem se rozhodla, že své příběhy budu zasazovat do Česka. Navíc jsem si také po svém pobytu v zahraničí uvědomila, že pokud bych chtěla opravdu věrohodně zachytit cizí kulturu a mentalitu, musela bych tam napřed dlouhodobě žít. A možná ani to by nestačilo. Ráda popisuju některé drobné detaily, které, tedy aspoň podle mě, lépe dokreslují atmosféru příběhu. Když se třeba má hrdinka učí na zkoušku, ráda vím, co se učí, když má hodinu matematiky, chci zmínit, co se na ní zrovna probírá. Zkrátka, ne všechny maličkosti, jež chci zrovna zmínit, jdou snadno dohledat na internetu nebo vykoukat ze seriálů.
Moje prvotina Křídla vážky se odehrává na Moravě ve smyšleném městě nedaleko Olomouce, kde jsem vyrostla. Rozhodla jsem se tak potom, co jsem se seznámila na vysoké s několika Pražáky a zjistila, že kulturní rozdíly se najdou i v naší maličké zemi. Že například na maturitním plese dodržují jiné tradice, k čočce na kyselo nejí chleba, nebo že nerozumí některým slovům, která na Moravě používáme. Přišlo mi to jako zajímavý prvek a rozhodla jsem se ho do příběhu zasadit.
Na závěr bych už snad jen chtěla říct, že doufám, že pro čtenáře české prostředí v mé knize nebude překážkou, a že si ho časem třeba i oblíbí.
Ještě bych ráda poděkovala nakladatelství YA čtu, ale také vám, kdo tento newsletter čtete, že podporujete českou tvorbu a české autory. Bez vás bychom se nemohli věnovat tomu, co milujeme.
Novinky z redakce
Od odesílání minulého newsletteru na jaře jsme vydali tyto publikace:
7.12.2022 oficiálně vyšla naše nová kniha Stačí mávnout křídly.
Na jaře 2023 vyjde povídková sbírka Recenzenti autory. Více informací zveřejníme na Instagramu začátkem roku 2023.
Chtěli byste také přispět do newsletteru svým článkem? Napište nám svůj nápad na info@yactu.cz
Tento newsletter jste dostali, protože jste se k jeho odběru přihlásili. Můžete se z jeho odběru odhlásit. Pokud chcete, abychom Vás vymazali ze všech mailingových databází, napište nám prosím na info@yactu.cz.